Historické mapy a GIS
Historické mapy dostupné na internetu a v historických atlasech jsou většinou v menších měřítkách a zobrazují především polohopis, hranice státních útvarů v určitých obdobích a směry historicky významných přesunů.
Historické mapy dostupné na internetu je možné využít různými způsoby :
- prohlížet mapy jako obrázky stejně jako v tištěné podobě
- prohlížet mapy na veřejně přístupných mapových serverech, kde je možné měnit podkladové mapy a konfrontovat tak obsah map historických s obsahem map, případně leteckých snímků ze současnosti
- vložit mapy prostřednictvím WMS služeb do vlasního projektu - to je nejlákavější možnost pro uživatele GIS, které se budeme v dále věnovat. V tomto případě budeme vždy pracovat s historickými mapami rastrovými a se současnými mapami podle potřeby buď rastrovými nebo s vektorovými daty.
Zpřístupnění historických map pro uživatele GIS a internetu je složitým a časově náročným procesem. O tom hovoří např. článek Ing. V. Brůny a Ing. K. Křovákové z Laboratoře geoinformatiky FŽP UJEP "Staré mapy v prostředí GIS a Internetu". Možnost použití těchto map však otevírá uživatelům GIS úžasné možnosti, neboť dovolí konfrontovat mapy (a jednotlivé jevy na nich) z konkrétní historické doby s mapami současnými. Konkrétním příkladem je diplomová práce L. Kánského "Sledování změn krajiny pomocí starých map v prostředí GIS", zpracovaná už v r. 2007 na Katedře mapování a kartografie stavební fakulty ČVUT v Praze. Na stejném pracovišti vznikla také práce J.Cajthamla a J. Krejčího "Využití starých map pro výzkum krajiny", prezentovaná na konferenci GIS Ostrava v r. 2008.
Následující příklad ukazuje území jižně od Hluboké nad Vltavou v jižních Čechách na podkladu mapy ze III. vojenského mapování, na němž je promítnuta současná síť povrchových toků, s vyznačením změn v toku Vltavy.
Současná síť povrchových toků promítnutá na podkladu ZM10 (Základní mapa 1 : 10 000) vypadá takto :
Interpretace nesmí být pouhým mechanickým srovnáním historické mapy a současných dat. Je třeba vzít v úvahu měřítko, v němž byly mapy pořízeny - III. vojenské mapování bylo pořizováno v měřítku 1:25000, současná základní mapa je v měřítku 1 : 10000. Bližší informace o způsobu tvorby jednotlivých mapových děl v českých zemích jsou uvedeny na webu Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univezity J.E.Purkyně. Dalším aspektem, který je třeba brát v úvahu, jsou technické prostředky použité při mapování, které přímo souvisí s přesností pořizovaných map. Pro zájemce o tuto tematiku připravilo ojedinělou expozici Moravské kartografické centrum ve Velkých Opatovicích. Expozice je zaměřena na historický vývoj zobrazení zemského povrchu na mapách, kartografického zpracování map na území České republiky a především na Moravě a ve Slezsku.
Aktivní využívání historických map, které umožňuje jejich zpřístupnění přes WMS služby, vyžaduje jejich porozumění, tzn. znalost klíče/legendy. Zeměměřičský úřad zpřístupňuje legendy císařských povinných otisků stabilního katastru 1:2880 (1824-1843)
a topografických sekcí 1:25 000 třetího vojenského mapování (1876-1878)
Může nás překvapit podrobnost použitých značkových klíčů - v legendě stabilního katastru se rozlišují např. :
- budovy zděné a nezděné (kvůli možnosti požárů)
- cestní síť rozlišuje silnice a cesty s příkopy a bez příkopů, haťové cesty, stezky pro soumary a pěšiny
- mosty jsou rozlišeny na kamenné a dřevěné
- detailně jsou členěny zemědělské kultury
- další plochy a objekty detailně rozlišené podle typu, příp. materiálu.